Undertones

Snad to na mne nepovíte, Malta má své axiomy, vnitřně bezesporné a nezávislé.

Pohostinnost, tedy jako že se budete se cítit dobře, ať se vám to líbí nebo ne. Bez ohledu na to, že se vám tu líbí úplně jiné věci, než které se líbit mají. Mám výhodu už jedné předchozí emigrace a tak snadněji akceptuji, jsem tolerantnější. Na druhé straně zase – baví mě podivovat se. Cvičit si ostrost vidění. A to je možné pouze pokud nežije člověk v jednom světě. Pravda někteří silní jedinci mají jeden svět uvnitř sebe a vidí ostře. Jiní musí srovnávat okolní světy mezi sebou…

Uhrančivost víry

Je to v lidech, zkoumal jsem to, snažil jsem se tomu porozumět, marně. Přitom to má všechny lidské rozměry a je to tudíž přirozené. Není to k diskuzi, nedá se to popřít, jen akceptovat. Asi jako barvu kůže nebo kus kamene – jiného než znám. Kámen, který pruží.

Máme svou vládu a ta to s námi myslí dobře

Premiér Muscat a jeho vize v podání graffiti ve skate park. Upřímně vzato, nevím, kam to povede. Všichni ti investoři a finanční poradci a počítačoví služebníci, všichni mají jen napůl vybalené kufry, aby stačili včas vzít roha.

Letos je to 50 let od navázání diplomatických vztahů mezi Maltou a Československem. Nikdo by to nevěděl, pokud bych na to nepřišel a neřekl to nahlas všem těm velvyslancům. Kteří tu ovšem nejsou. Bylo to v době Pražského jara. Malta byla brána jako rozvojová země. Pak se cosi zvláštního stalo, dostali se tu k moci socialisté v polovině 70 let. Založily se tu dva společné podniky, jeden na šupléry a druhá na pneumatické ventily. Každý měsíc tu jezdily dva kamiony plné strojírenských polotovarů. Vše by se vešlo do jednoho, ale musely být dva z půlky naložené, aby druhá půlka byla volná pro zboží nezboží, které putovalo dál, do Libye a na střední východ. Proto tu na velvyslanectví pracovalo 30 lidí, proto mi nikdo z pamětníků nechce nic říci. Proč to prý potřebuji vědět?

 

No a pak na konci 70. let přišla stávky maltských lékařů, domluvila se bratrská pomoc a českoslovenští doktoři a sestřičky sem jezdily napřed na tříměsíční turnusy a pak nastálo přes Polytechnu. Stávka zlomena, někteří Malťané odešli do soukromého sektoru, někteří do Anglie, někteří toho nechali. A Československo tu dostalo dobrý zvuk. Malta je jedinou západní zemí, kde nežil ani jeden československý emigrant. Pokud pominu Adinu Mandlovou… Všichni tu byli jaksi – pracovně.

 

Naštěstí máme nové poměry a migruje se vesele, hlavně mladí. Všichni hledají práci a ubytování a zdravě se rozčilují, že se tu nedá sehnat české toto a slovenské támhleto.

 

Ale to už je jiná pohádka.