Přátelé, 
 
chodím kolem místních barů a pořád mi vrtá hlavou, co je na nich tak zvláštní. Nechám stranou místa určená pro turisty. Taky establišmenty přilíplé k "bandclubs", hřištím na bucci (petang) nebo všem pobočkám dvou politických stran. Moje oblíbené bary jsou tu velmi jsou tu velmi zastrčené, určené jen pro majitele a jejich nejbližší. Proto je znám jen zvenčí, většinou. Místní jsou tam sami sebou, buďto strejcové nebo mladší, ne dohromady. Nikdy ženy, je to místo, o které kromě stálých návštěvníků nikdo jiný nestojí. A kde o nikoho jiného nestojí...
 
V Zebbug je bar, který má pořád zabedněno. Bydlel jsem kousek od něj. Až jednou - dveře dokořán. Jdu nezadržitelně dovnitř a dám si pivo a ptám se kdy tedy jako je otevřeno. Nóó, když mám chuť se napít, říká barman a já už nemám otázek, všechny už jsou odpovězeny předem.
 
Sousedské bary jsou tu miniaturní, přitom jediné, co v nich zabírá plochu, ke kulečník. Často se kolem kulečníku sedí, stojí. Když se hraje, musí ostatní ven, aby to vůbec bylo možné.
 
Názvy barů představují extrakt maltských hodnot, jakousi elementární touhu po něčem lepším: 
- BACK AGAIN (Zase zpátky)
- KEY HOLE (Klíčová dírka)
- WELCOME
- O.K.
- KING ELVIS (mimochodem, fascinace Elvisem Presley a Merylyn Monroe je tu s odcházející generací pořád)
- SHAKER (tady si všimněte členění postupné výstavby)
 
Někde jsem tu viděl bar s názvem FIRST AND LAST (První a poslední), ale kde to jen bylo?
 
Maltu jsem obešel jen z malé části, fotky barů budu sbírat průběžně. Takové kulturní dědictví... Třeba o tom ještě napíšu. Tady je odkaz: http://k1ultra.rajce.idnes.cz/Bary_na_Malte/.
 
Hezký večer přeji,
 
Milan