Úvodní stránka » Aktuality ICM Jindřichův Hradec z.s. » Celou vaši kariéru může ovlivnit jeden učitel

Martina Žílová má za sebou zvláštní školu, potom se jí ale podařilo vystudovat i vysokou školu umělecko-průmyslovou. Impulsy k tomu jít po učnáku dál studovat střední a pak vysokou, přišly vždy od učitele. Podle Dany Moree z fakulty humanitních studii UK je právě učitel stěžejní osoba, která může v tíživé situaci pomoci nebo naopak stáhnout ke dnu. Kantor je totiž první reprezentant veřejného prostoru.

Martina Žílová na prvním stupni chodila na běžnou základní školu. V páté třídě jí na popud jedné učitelky přeřadili do tehdy ještě „zvláštní“ školy. Stigma přišlo ještě předtím, než Martina na školu přešla. O tom, že odejde na zvláštní školu, věděla celá škola. „Kolektiv se mi uzavřel. Byla tam obrovská bublina, kterou si z dětství pamatuju. Nikdo se se mnou nebavil.“ Kamarádila se jen s o dva roky staršími holkami, které tou dobou chodily na víceleté gymnázium a o Martině přechodu na zvláštní školu nic nevěděli. Většina spolužáků, kterou potom ve zvláštní potkala, byli Romové. Zpětně hodnotí že do kolektivu normálně zapadla. „Bavili se se mnou, byla jsem taková jako oni. Necítila jsem, že bych tam byla něco míň nebo víc.“

Základní školy praktické, které nahradily zvláštní školy, mají být primárně určené pro děti s lehkou mentální vadou. Podle Dany Moree je ale podstatné rozlišovat sociální znevýhodnění, kde často chybí vnější podněty a mentální vady, které dítěti nedovolí se některé věci naučit. „Když se narodím do prostředí, kde je menší množství předmětů, které umím pojmenovat, tak to přeci neznamená, že jsem na tom mentálně jinak. Ve chvíli, kdy se ocitnu v prostředí, kde bude podnětů víc, tak se naučím víc slov.“ Přesto podle ní sociální původ často ovlivňuje, jak s dětmi nakládáme. „Když se někdo narodí v ghettu, je pravděpodobné, že se k němu lidé budou chovat jinak, než kdyby jeho tatínek byl podnikatel a maminka zdravotní sestra.“

Když na konci zvláštní skoly Martina začala řešit problém co dál, vybrala s podporou rodiny keramický učňák určený pro děti s více vadami. Měla spolužáka na vozíku, spolužačky s epilepsií, děti, které strávily několik let v nemocnici. Podle Martiny na tom byli hůř, než děti ze zvláštní. „Zjistila jsem, že některé děti i přes svůj hendikep zvládnout přistupovat k životu odvážně. Byl to pro mě neskutečnej životní zážitek, k těm lidem mám obrovskou úctu a osobně mě ta škola myšlenkově posunula. Začala jsem uvažovat jinak nad celým životem.“

Dana Moree před lety dělala rozhovory s lidmi, kteří se angažovali v Chartě 77. Překvapilo ji, jak často lidé  vzpomínají v souvislosti se školou na učitele. „Mně přišlo úplně neuvěřitelný, že lidé, kterým je dneska 70, 80, si vzpomenou na kantora, který byl ochotný se za dítě postavit.“ Osoba učitele je podle ní naprosto stěžejní. Ve spoustě případech dítěti ze znevýhodněného prostředí pomůže právě učitel a může to fungovat i opačně, kdy naopak dítěti uškodí. Jak je podpořit v pomáhání a zabránit tomu, aby škodili?  Podle Dany je třeba zlepšovat jejich pracovní podmínky. Ale učitelé by se měli také naučit pracovat na sobě a umět reflektovat svou práci.

ZDROJ

Vložila: MB