Blíží se pomalu mikulášský večer. Určitě se těšíte na punčochy vycpané k prasknutí dárečky a na pořádný mikulášský šrumec a veselí. Možná, že vás více než Mikuláš baví pobíhající čerti.

Někteří čerti, kteří běhají večer 5. prosince po ulicích, vypadají strašidelně, další zase žádnou hrůzu nepůsobí. Většinou doprovázejí Mikuláše a hudrují na děti. Kde se ale tito pekelníci vzali? Dá-li se to tak říci, provázejí nás od úplného pravěku. Lidé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě jakési zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním.

Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit - a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval, to jak lidé přišli na to, že zlo může být na první pohled někdy docela pěkné.

Český čert

S čerty se můžeme v Čechách setkat kromě Mikulášova doprovodu hlavně v pohádkách. Český pohádkový čert je přitom - bůhví proč - většinou úplný hlupák a popleta. Slídí po světě, aby pekelné vrchnosti přinesl nějakou lidskou duši. Loví je tak, že obvykle nabídne potenciální kořisti na určitou dobu své služby. Za to požaduje krví podepsanou smlouvu, v níž stojí, že se dotyčný člověk na oplátku vzdá své duše. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla, ale - ten český, pohádkový - to většinou nějak zpacká. Buďto se svou obětí prohraje v kartách nebo se mu na krk přichytí nějaká paní Káča či se to celé zvrtne ještě nějak jinak.

Všichni čerti také nejsou stejní: od "obyčejných chlupáčů", které napálí kdejaký chasník, přes všelijaké panáčky v mysliveckém, kteří jsou už o dost mazanější, až po samotného vládce pekel Lucifera.

Padlí andělé

Ne všichni čerti jsou však (dobrotiví) hlupáci. Velká světová náboženství (muslimské, křesťanské a židovské) často věří, že čerti - ďáblové - jsou bývalí andělé, kteří se odvrátili od Boha a jejichž snahou je svádět člověka ke špatnému chování. Samo slovo ďábel je z řečtiny a v původním slova smyslu znamená pomlouvač, pokušitel či žalobce. Slovo satan, které pochází ze staré hebrejštiny, má stejný význam.

Podle původních křesťanských principů byli ďáblové bytosti, jejichž působením přicházela na svět většina chorob a zlo jako takové. V bibli mívá čert ještě jednu úlohu: Bůh ho využívá, aby si ověřil pevnost víry vybraných lidí. Ďábel tak testuje, zda se mu nepodaří jeho oběti zviklat, prostě je pokouší.

Ve středověku a později křesťané věřili, že kdysi - před svým pádem - byl pekelný Lucifer hlavním velitelem andělů a fakticky druhou (po Bohu) nejvýše postavenou bytostí. Jméno Lucifer přeloženo z latiny znamená Světlonoš. Římané tak původně označovali Jitřenku, tedy na ranní obloze zářící planetu Venuši. Slávu jitřní hvězdy Lucifer ztratil, když vedl rebelii proti Bohu a nakonec byl svržen spolu se svými následovníky z nebes.

Podobně vidí Satana i islám. Bývá zobrazován jako zlý vzbouřený démon. Původně sloužil Bohu (Alláhovi) jako náčelník andělů. Když však byl stvořen člověk, odmítl se mu poklonit. Odůvodnil to tím, že zatímco člověk byl stvořen z hlíny, on vznikl boží rukou z ohně, a proto je lepší. Bůh jej za tuto troufalost potrestal svržením na zem.

ZDROJ

Vložila: MB