Úvodní stránka » Aktuality ICM Jindřichův Hradec z.s. » Osobní příběhy studentů

Studentský život je krásné a nezapomenutelné období, během kterého získáváme vzdělání, začínáme si budovat kariéru, cestujeme a navazujeme přátelské a partnerské vztahy. Mladí lidé se ale mohou i během vysokoškolského studia potýkat s problémy, které mohou jejich životy negativně ovlivnit. ,,Období studia na vysoké škole je náročné z několika hledisek. V jeho začátcích studenti čelí nárokům prvního zkouškového období, v pozdějších fázích studia zase závěrečné práci a státnicím. Tam, ale i v průběhu studia se u nich často objevuje únava, někteří se ale i tak snaží pracovat ještě více, což není vždy možné. Studenti mohou také například hůře navazovat vztahy s novými kolegy, jiní si zase zvykají na život na koleji nebo v podnájmu. Do toho řeší krize v partnerských vztazích, ale také problémy v rodině. Sami se navíc mohou potýkat se zdravotními problémy, což je další potenciální zdroj starostí. Velká část studentů se zároveň snaží být aktivní i mimo studium - v zaměstnání, praxi a studentských aktivitách. Někdy je ale složité všechny tyto věci koordinovat a z jejich nesouladu může plynout pocit, že dotyčný na věci nestačí nebo není schopen pracovat efektivně," říká psycholožka PhDr. Hedvika Boukalová, Ph.D.

Psychologické poradenské centrum Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jehož je paní doktorka garantkou, ročně realizuje průměrně pět stovek konzultací. ,,Nejčastěji se na nás studenti obracejí se souběhem problémů, protože obtíže se studiem mnohdy nastávají ve chvílích, kdy se něco děje ještě na další rovině jejich života. Přicházejí se tak například poradit ohledně stresu z blížících se zkoušek nebo s obtížemi s učením jako takovým, ale často mají ještě nějaký zdravotní či vztahový problém. Někdy se na nás obracejí i s výraznějšími duševními obtížemi, jako jsou deprese nebo úzkostné stavy," vysvětluje paní doktorka Boukalová.

Osobní příběhy, které vám můžou otevřít oči

Nespavost a spánková paralýza

Od malička trpím nespavostí. Mám horší a lepší období. Lepší znamená pět až sedm hodin spánku s tím, že dlouho usínám a v noci se několikrát probouzím. Horší období nastává, když jsem více ve stresu, takže například během zkouškového, kdy jsem ráda aspoň za tři hodiny spánku. Opakovaně v tomto období zažívám spánkovou paralýzu, což je stav, kdy se mozek v jedné fázi spánku probudí, ale tělo stále spí. Nemohu se v těchto chvílích hýbat a mívám halucinace. Někdy stojí u mé postele postava muže, jindy se mě zase snaží někdo neznámý udusit. Moji rodiče a blízcí vědí o mém problému odjakživa, ale ze začátku ho nebrali nijak vážně. Mamka si říkala, že jsem typický dítě, které se bojí tmy. Když jsem i ve čtrnácti letech měla stále hrůzu z každé noci, začala jsem brát prášky na spaní. Pomohly mi, ale pouze krátkodobě. Po mé první spánkové paralýze mě mamka poslala k psychiatrovi. Nemyslela si o mně, že jsem blázen, ale chtěla udělat maximum proto, abych ji už nezažila.

Psychiatr mi předepsal antidepresiva, která měla mít tlumící účinky. Ani ta mi ovšem nijak výrazně nepomohla. V současné době jsem na tom ale asi nejlépe, co jsem kdy byla. Pořád sice špatně usínám a dost se v noci probouzím, ale i tak je to mnohem lepší a neberu teď ani žádné prášky. Myslím si, že důvodem je láska, kterou jsem našla, a díky níž jsem šťastná a vnitřně vyrovnanější. Před nedávnem jsem se třeba probudila až v deset hodin dopoledne, což se mi za celý život nestalo. Asi si myslíte, že musím být strašně unavená. Nejsem. Tělo si zvykne na všechno včetně mála spánku, proto nijak fyzicky nestrádám. Možná vás to překvapí, ale nespavost mi pomáhá třeba během zkouškového. Jsem totiž schopná se učit od šesti hodin, a tak končím, když ostatní třeba teprve vstávají. Nepříjemné situace pak ale nastávají například na dovolené. Všichni spí třeba do desíti a já bych chtěla jít na pláž už v sedm, protože se probouzím brzo. Nechci si ale kvůli tomu nechat ujít společné snídaně, a tak několik hodin ležím a čekám, až se ostatní vzbudí…

Klára, 24 let

ČTĚTE VÍCE

Vložila: MB