Úvodní stránka » Aktuality ICM Jindřichův Hradec z.s. » Reportáž z komunálu: Je mi osmnáct a budu starostou!

Mladí lidé a jejich míjení se s politikou je téma, které řeší nejen česká společnost. Tomáš Valenta v analýze The Student Times (TST) výsledků minulých komunálních voleb zjistil, že obyvatelstvo mladší 30 let je v zastupitelstvech výrazně podreprezentováno. Výzkum OECD (2016) ukázal, že se volební účast prvovoličů vzhledem ke zbytku populace pohybuje v Česku na evropském průměru, a to 80 procent. Zároveň jsme ale státem s nejnižším zájmem mladých lidí o politiku – vůbec se o ni nezajímá 57 procent lidí ve věku mezi 15 až 29 lety. V reportáži jsme se vydali zkoumat, kdo jsou ti mladí, kteří se do komunální politiky pustili. 

I býti zastupitelem má svůj čas První, za kým jsme se vydali, byl Tomáš Kocourek, třiadvacetiletý lídr kandidátky ČSSD v Brušperku. Na smluvené místo přichází o patnáct minut později, zapovídal se s potenciální voličkou při rozdávání letáků. Většinou prý na jeho kontaktní kampaň reagují důchodkyně a ženy na mateřské. Při rozhovoru Tomáš zmiňuje, že se ve svém směřování snaží být vždycky umírněný, protože radikálnost nikdy nevede k ničemu dobrému. Tuto poznámku zmíní zejména na adresu aktivistů, kteří dle něj mnohdy vnímají vyspělost naší společnosti a její výhody jako samozřejmost.

Tomáše Kocourka bychom asi nepopsali jako stereotypního mileniála západního střihu. Stojí nohama na zemi, studuje historii a je skeptický k moderním tématům jako práva zvířat nebo feminismus. Se sociálními sítěmi to nepřehání – a to ani kvůli politickým účelům. Ale pokud by se dostal do zastupitelstva, rád by své facebooké hříchy napravil a založil pár stránek, třeba pro místní ČSSD, kde by zveřejňoval kroky radnice. Během svého pronikání do politiky Tomáš také vstoupil do Mladých sociální demokratů. „Začalo to tak, že když jsem v Brušperku ve dvaceti přišel do ČSSD, tak mi řekli, že existuje i nějaké MSD a jestli tam nechci vstoupit taky. Abych se zaběhnul. Našel jsem tam skvělou partu a jsem za to moc rád. Myslím, že mě to celkem uvedlo do politického světa.“ Tomáš se možná zaběhnul, se zvolením do zastupitelstva ale nepočítá. Pravděpodobně ho přeskočí současný zastupitel ČSSD, na malé obci lidé hodně kroužkují známé tváře a Kocourek mezi ně ještě tolik nepatří. Z hypotetického neúspěchu si ale nic nedělá. „Já se snažím přemýšlet na mnohem delší dobu dopředu než na čtyři roky. Nemá cenu se drát někam výš, dokud jsi níž něco nezažil. Nemám rád takové ty politické žraloky. Všechno má svůj čas.“

Zpátečka na kandidátce Dvaadvacetiletý Otto Sixtus Libal je sice původem z Ústí nad Labem, kandiduje ale na Praze 7 na třetím místě TOP 09 a Starostové a nezávislí. Setkaly jsme se s ním na jejich předvolební akci Pojďte s námi na pivo!. Před restaurací s kolegy rozdávali letáčky a nabízeli kolemjdoucím pečivo s dovětkem: „Houska, co není od Babiše.“

Otto je ambiciózní programátor s kšandami a v kulatých obroučkách. Po přestehování do Prahy se živil jako živnostník, poté pomohl rozjet startup a nyní má už rok vlastní digitální agenturu. Co se týče politiky, rád se vrací k první republice, zejména k Masarykovi. Jeho fotky má nejen na instagramu, ale prý i v rámečku na nočním stolku. Když jsme se zeptaly, jestli všechno stíhá a není toho na něj občas trochu moc, cituje Libal závodníka Formule 1 Andrettiho: „Pokud se vám zdá, že máte vše pod kontrolou, jedete příliš pomalu.“ O chvíli později nám už také vysvětlil, jak dostal navzdory svému věku tak brzy pozici místopředsedy TOP 09 na Praze 7. „Asi dva roky po mém přestěhování do Prahy jsem byl v parlamentních volbách nominovaný za pražskou Topku. Získal jsem tehdy asi devět set preferenčních hlasů. Ostatní si toho docela vážili, tak mi dali post. Ale vyběhal jsem si to. Dokázal jsem si za tu dobu najít dost kamarádů, kteří byli rodilí Pražáci a mohli mi to tedy hodit. Ono je to vlastně snadný, stačí ukecat tři lidi a ti mají další tři kamarády, kteří tě zakřížkují.“ Zajímavé informace se dozvíme následně během rozhovoru s jeho stranickým kolegou Janem Ladinem. „Na mladých si vážím hlavně schopnosti sebereflexe. Ottu jsme klidně mohli udělat kandidátem na starostu, ale on sám si pak uvědomil, že je na to ještě moc mladý.“ Naproti tomu Otto situaci ve straně komentuje stručně prohlášením, že „v Praze je větší vnitrostranická konkurence“ a později přidává tvrzení, že „Člověk musí poznat, kdy má dát zpátečku a spíš koukat, jaký je terén, na kterém bude závodit, než bude úplně připravený s někým se utkat.“ Otázkou pro nás zůstává, zda Libal zpomalil na základě své – a kolegy velmi oceňované – schopnosti sebereflexe, anebo spíše kvůli stranickému tlaku. Od košů ke starostovi

Nakonec jsme se vydaly do desetitisícové Mohelnice. Zde na nás čekal Tadeáš Bača, osmnáctiletý maturant s ambicemi stát se nejmladším starostou v historii Česka. Při procházce městem se s kdekým zdraví a jeden pán si ho na ulici začal dokonce dobírat, že už teď si vykračuje jak pan starosta. K nám Bača prohodil, že rozhodně není těžké si ho v Mohelnici najít a prý navíc rád lidem říká, kde bydlí. „Během kampaně na mě už dvakrát zazvonily staré babičky a donesly mi buchty. Že jsem měl prý náročný den.“

ČTĚTE VÍCE 

Vložila: MB