Úvodní stránka » Aktuality ICM Jindřichův Hradec z.s. » Sonda do alkoholové kultury české společnosti

Metla lidstva se v českých, moravských i slezských luzích a hájích konzumuje v rekordních číslech. Češi jsou společně s Francouzi podle posledního výzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj druhými největšími pijany v Evropské unii – hned po Litevcích. Jakpak by také ne, když je pivo v Česku levnější než pitná voda. Proč podobným vzkazům nevěnujeme větší váhu – nevnímáme alkohol jako národní modlu? Když totiž nahlédneme na statistiky škodlivosti alkoholu, může nás čekat záhy rychlé vystřízlivění. 

Alkohol jsme v české společnosti zbožštili téměř na symbol české státnosti a kultury. Důsledkem toho tak opomíjíme relevantní otázky ohledně nadměrného pití alkoholu a problematice alkoholismu – na člověka odmítajícího alkohol je pak mnohdy v české kotlině nahlíženo jako na podivína, který si odepírá jeden ze zásadních plodů kulturního bohatství. Můžeme být ale skutečně hrdí na dlouhodobé umisťování se na předních příčkách v litrech vypitého alkoholu? Možná tím nevědomky bagatelizujeme závažnost problematiky, jakou alkoholismus bezesporu je, a zároveň opomíjíme skutečnost, že alkohol je zdraví neprospěšnou drogou, která ničí mnoho životů.

Může být alkohol prospěšný?

Odpověď na tuto otázku je zahalena do bezpočtu rozporuplných studií, kde každá vyvozuje jiné závěry. V posledních dvou letech však nastává u vědeckých průzkumů poměrně zřejmý obrat od předchozích tezí, které tvrdily, že malé množství alkoholu tělu prospívá. Z nové globální studie, uveřejněné v britském odborném časopise The Lancet, vyplývá, že i sklenice piva či vína denně má negativní dopad na zdraví člověka. Vědci zkoumali míru konzumace alkoholu a její dopady u lidí ve věku 15 až 95 let ve 195 zemích a v období od roku 1990 do 2016. Studie tak vyvrátila dlouholeté přesvědčení o zdravotní prospěšnosti jedné sklenice vína či půllitru piva denně. Závěry studie tvrdí, že nadměrná konzumace alkoholu prokazatelně vede k problémům s pamětí a demenci. Bezpečná míra žití a pití Autoři studie doporučují přehodnotit politiku omezování spotřeby alkoholu po celém světě a jako doporučenou míru alkoholu uvádějí naprostou abstinenci. Profesor Cambridgeské univerzity David Spiegelhalter se ale na výsledky studie dívá z jiného úhlu. „Vzhledem k předpokládanému požitku spojenému se střídmým pitím se neexistence bezpečné míry nejeví jako argument pro abstinenci. Neexistuje žádná bezpečná míra řízení aut, ale vláda nedoporučuje, aby se lidé řízení vyhýbali. Když nad tím tak přemýšlím, neexistuje ani žádná bezpečná míra žití, ale abstinenci by nikdo nedoporučil,“ řekl Spiegelhalter BBC.

Proč milujeme alkohol?

Stručná historická sonda V pořadu České televize „Historie CS,“ tvrdí pivní publicista Zdeněk Susa, že pivo i víno je tu od počátku cilivlizace – je zaznamenáno v Eposu o Gilgamešovi i v egyptských spisech. Uvedl, také že ve středověku se pivo podávalo často teplé – „pocestný se mísou teplého piva v zimě najedl, napil i zahřál.“ Vinař Milan Sedláček říká, že spory o to zda bylo první pivo či víno jsou nekonečné, ale že se v obou případech jedná o kulturní nápoje, které provázejí lidstvo od jeho vzniku. „Pivo minimálně od té doby, co se začalo pěstovat obilí a víno od té doby, co náš předek začal uvědoměle sbírat plody ovoce a následně je nechal zkvašovat.“ „Mohu ti poradit při pití držet míru, krok a rozum ti nesmí vypovědět službu.“ - Ovidiovo poselství o alkoholu z 1. století př. n. l. Jiří Severin z Muzea lidových pálenic ve Vlčnově říká, že pálenka se zpočátku používala pouze jako léčivo, její výrobou se ve 12. století zabývali mniši v klášterech, kteří ji kombinovali s různými bylinkami. V rámci mnišských řádů se však popíjení pojilo čistě s rituálními praktikami v malém množství – opíjení bylo zakázano. Na českém území začala získávat pálenka na popularitě poté, co v rámci tehdejší Habsburské monarchie, trhy ovládlo ovoce z Balkánu. „Hospodáři z jihovýchodní Moravy, kteří si do té doby přivydělávali tím, že vozili na trhy sušené i čerstvé švestky, tím vlastně ztratili odbyt. Proto byl v roce 1835 vydán císařský dekret, který povoloval každému hospodáři vypálit 56 litrů padesátiprocentní kořalky bez daně. Byla to tedy takzvaná daněprostá kořalka, akorát hospodář musel pálení provádět na vlastním gruntě a pouze z ovoce, které pocházelo z jeho vlastních zahrad. Postupně se pálení kořalky stále více regulovalo, až se nakonec za první republiky pálení podomácku dostalo do sféry černého trhu.“ Podle Sedláčka byl alkohol na českém území běžně společensky tolerován ještě v 60. letech – kdy i příslušníci státní bezpečnosti byli vůči alkoholu střízlivý – dokonce i za volantem, kde se dávali pokuty pouze, když byl člověk opravdu na „mol“. „Vůbec celá společnost byla velmi tolerantní. Ovšem jak se doba zrychlovala a jak přibývalo stresu, tak možná přibývalo i více těžkých případů opilství, protože ten, kdo alkoholu propadne, pak stres zahání větší dávkou alkoholu a potom vyvádí jiné věci, než ten, kdo konzumuje alkohol uvolněný a pro radost a zábavu.“ Podle něj největší rozmach opilství v Československu nastal v letech osmdesátých.

„Alkoholismus je nepokrokový, poněvadž zeslabuje individualismus“ – Tomáš Garrigue Masaryk

ČTĚTE VÍCE

Vložila: MB